Poloha
- stát: Aljaška (USA)
- trek se nachází v srdci Aljašky na hranici národního parku Denali pod stejnojmennou horou Denali (dříve Mt. Mckinley), která je se svou výškou 6.190 m. n. m. nejvyšší horou Severní Ameriky
Historie cesty
V roce 1960 byla zahájena výstavba silnice skrz divočinu v podhůří Denali, která měla sloužit jako logistická spojka mezi zlatými doly a železnicí poblíž dnešního města Healy a umožnit dostupnost pro větší nákladní auta transportovat vytěženou rudu.
V roce 1960 byla silnice dokončena, přestože byla po dokončení od samého začátku velmi těžce sjízdná, riziková a v celé její délce nebyly zbudovány žádné mosty, ačkoliv překonávala několik potoků a řek. Na místo byly prostřednictvím buldozerů dotaženy čtyři autobusy (Fairbanks City Transit System), které sloužily jako ubytování pro dělníky. Veškerá údržba projektu skončila brzy v roce 1963 a silnice se stala okamžitě nesjízdnou i vzhledem k permanentnímu podmáčení, změnám terénu a neustále se objevujícím bobřím hrázím. Tři autobusy byly s končícím projektem odtáhnuty zpět, ale čtvrtému praskla náprava, a tak byl na místě zanechán jako nouzové útočiště pro případné trampy a lovce.
Od té doby zbytky Stampede Trailu využívali zejména lovci na podzim a několik náhodných dobrodruhů.
Christopher McCandless a „Magic Bus 142“
Široká veřejnost se o cestě Stampede Trail a tzv. „Magic Busu“ (neboli Kouzelnému autobusu č. 142), dozvěděla z článku slavného novináře, spisovatele a horolezce Jona Krakauera, který popsal smrt mladého amerického dobrodruha Chrise McCandlesse, který byl znechucený dosavadní konzumní společností a rozhodl se uprchnout ze systému. Vyrazil na několikaletou cestu, která celou dobu směřovala na Aljašku, o které snil a chtěl se naučit žít v harmonii s přírodou daleko od civilizace. Autobus, který na své cestě divočinou nalezl úplnou náhodou na jaře roku 1992, nazval jako „Kouzelný autobus“ a stal se jeho domovem na řadu následujících měsíců. Chris, který cestoval pod přezdívkou Alex Supertramp, zde ale po několika měsících nalezl na konci léta roku 1992 smrt v důsledku otravy jedovatými semeny divokých rostlin.
V roce 1996 vydal Jon Krakauer po letech rozhovorů se svědky, studiem Chrisových deníků a putování v jeho stopách knihu s názvem „Into the Wild“ (česky přeloženo jako Útěk do divočiny). Toto dílo zaznamenalo obrovskou odezvu u veřejnosti a získalo si mnoho obdivovatelů, stejně jako odpůrců. V roce 2007 byla režisérem Seanem Pennem kniha zfilmována se stejným názvem „Into the wild“, přičemž získala opět celosvětový ohlas. Vynikající hudbu k filmu vytvořil Eddie Vedder – frontman legendární rockové kapely Pearl Jam.
Stampede Trail dnes
Od vydání knihy (a následně o deset let později i filmu) výrazně narostl počet lidí v těchto zapomenutých končinách aljašské divočiny. Řada z nich bývá často velmi tristně vybavena a záchranná služba z Healy registruje každoročně mnoho případů záchranných akcí, přičemž některé skončily i tragicky.
Stampede Trail je trek absolutní aljašskou divočinou, kde budete velmi pravděpodobně odkázáni jen a jen sami na sebe. Pomoc nemusí přijít vůbec, anebo pozdě. S tím by měl počítat každý, kdo na tuto cestu vyrazí.
Stampede Trail Road je prašná cesta, která začíná odbočením z dálnice George Parks Highway kousek od městečka Healy. Stampede Road vede asi 20 km štěrkovou cestou s bezpočtem výmolů. Je téměř nemožné jet rychleji, než 40 km/h. Silnice končí parkovištěm, odkud je cesta již nesjízdná i pro terénními jeepy s pohonem všech kol.
Celý úsek měří zhruba 60 km (30 km od východiště treku k autobusu a 30 km zpět). Cesta vám v nejlepším případě zabere 3 dny, ale je lepší počítat se 4 dny. Může se to zdát dost, ale cesta je po většinu roku silně podmáčená, některé části zaplavené a zarostlé. Často budete muset sundávat pohorky a měnit je za sandále. Počítejte s tím, že se namočíte a hodně. Některé úseky vedou i bažinami a celkově cesta vyžaduje alespoň základní navigační smysl a dobré zkušenosti v pohybem v přírodě a složitém terénu.
První významnou překážkou, zhruba v třetině cesty k autobusu, je první větší řeka Savage River. Její hladina většinou sahá po kolena a bude to pravděpodobně první místo, které vás prověří, co se přechodu rozvodněných toků týče.
Zhruba v polovině cesty je skromný přístřešek z plachet, ohništěm a barelem, v kterém jsou zanechané věci od ostatních cestovatelů pro případ nouze ostatním. Tábor se nachází na útesu nad mocným tokem legendární řeky Teklaniky, která zkřížila cestu zpátky Chrisovi a je největší překážkou i pro dnešní dobrodruhy. Důležité je místo a čas přechodu. Nejlepší dobou pro přechod je brzy ráno, dokud není teplo a nezačnou tát ledovce, které řeku napájí. Nejlepší místa pro přechod jsou označeny mohylkami na obou stranách. To asi nejlepší se nachází nad tábořištěm zhruba 700 metrů proti proudu.
Řeku je nejlepší nejdříve vyzkoušet a v případě příliš silného a hlubokého toku raději vyčkat do dalšího dne, případně se o další dobrodružství nepokoušet. Nejvhodnější je postupovat společně ve skupině a vzájemně se držet a podpírat přičemž velmi pomůže mít další opěrný třetí bod – nejlépe dřevěnou hůl. Přestože je voda ledová, je důležité zachovat klidnou hlavu a nikdy nespěchat, nýbrž postupovat trpělivě, pomalu a jistě. Nikdy při přechodu rozvodněné řeky nepanikařte a v žádném případě se k sobě nenavazujte lanem.
Po úspěšném přechodu Teklaniky není zdaleka vyhráno a zhruba další 3 kilometry jsou opravdovým peklem v podobě stezek zavodněných bobřími hrázemi a prodírání se lesem. Cesta střídavě stoupá a klesá a spoustu času strávíte hledáním alternativních cest bujným porostem a lesem. Čím dále budete stoupat a vzdalovat se Teklanice, tím se bude (alespoň relativně) cesta lepšit. Na některých místech bývá značení v podobě malých oranžových fáborků, nebo dokonce i ponožek a dalších odložených věcí…
Celý úsek zhruba patnácti kilometrů od překročení Teklaniky se nekonečně vleče a autobus vyhlížíte poslední dvě hodiny skoro za každým rohem. A pak se tam objeví, když už to nejméně čekáte. Postupně se na něm podepsal zub času a drsných podmínek, stejně jako stále častějších návštěvníků. V kapotě jsou stopy po kulkách, okna jsou dávno rozbitá a na místo nich jsou nataženy pouze plachty. Uvnitř stále stojí litinová kamna, postel, jednoduchý stůl, židle a pár věcí pro případ nouze. Pod rozvrzalými dveřmi autobusu je kamenná pamětní deska, kterou zde nechali umístit Chrisovi rodiče. Na stropě autobusu najdete spousty vzkazů a vyrytých poselství. Došli jste na pro mnoho lidí největší poutní místo jejich života.
Kdy vyrazit
Vyrazit cestou Stampede Trail k autobusu a zpět je možné v podstatě během celého roku. Cesta je však více či méně nebezpečnou vždy a každé roční období přináší svá specifika i potenciální nebezpečí.
Z hlediska překonávání nebezpečných vodních toků a podmáčenosti terénu se jeví jako možnost vyrazit v zimě. Řeky a bobří hráze budou zamrzlé. Je ale nutné počítat s extrémními mínusovými teplotami, množstvím sněhu a odlehlostí od civilizace. Počasí dovede být v tomto kraji v zimě doslova brutální.
Na jaře, které na Aljašce jako roční období téměř neexistuje, budou panovat podobné podmínky jako v zimě a navíc hrozí nebezpečí propadnutí tajícím ledem.
V létě vyrazí na trasu pravděpodobně nejvíce turistů. V letní sezóně mohou být na Aljašce překvapivě velká vedra, vodní toky jsou přes den rozvodněné díky tomu, že řeky tečou přímo z tajících ledovců. Všude jsou mračna komárů a dalšího dotěrného bodavého hmyzu. Vrcholí i sezóna bobulí, takže divoká zvěř, včetně medvědů černých a grizzly, je velmi hojná a aktivní.
Podzim bývá chladnější, ale ubývá hmyzu a řeky nemusí být v září již tolik rozvodněné. První polovina podzimu může být teoreticky nejideálnější k podniknutí výpravy. Vrcholí lovecká sezóna, a tak možná během dne i někoho potkáte a při opravdovém štěstí se můžete velkým terénním vozem svést přes zrádné vodní toky. S postupujícím podzimem se podmínky podobají první polovině jara.
Na co nezapomenout
Nezapomeňte dát o sobě vědět – rodině, přátelům, případně rangerské stanici. Mějte s sebou mapu, nebo navigaci. Ověřte si důkladně předpověď počasí na následující dny. Nevyrážejte nikdy sami.
Povinnou výbavou je kvalitní stan, spacák, karimatka, lékárnička, dostatek teplého a náhradního oblečení, nůž, zapalovač/sirky, repelent, čelovka, dostatek ponožek, funkční spodní prádlo, kvalitní kožené pohorky a trekové sandály na přechod vodních toků, eventuálně i sekera či mačeta.
Nezapomeňte na bear spray proti medvědům a dělat dostatečný hluk hlavně v zarostlých a nepřehledných úsecích.
Vezměte si s sebou dostatek potravin a filtr na vodu. Nepijte z řek ani jezírek, jakkoliv vypadá voda čistá.